Den 3.: Kankaanpää

Po té, co jsme se vzbudily z nočního dobrodružství jsme začaly řešit plány na dnešek. Chtěly jsme jet do Kankaanpää na další koncert té samé kapely, problém byl, že jsme neměly auto a Tampere od Kankaanpää je takových 85km. Paulina, hostmother Joan, nám přislíbila auto jen pod podmínkou, že Harri, její muž, vymění letní gumy za zimní. Tak jsme apelovaly na Harriho, aby je vyměnil. Mezitím jsme na českou vlajku udělaly nápis "RECKLESS LOVE", aby to Reckless chlapi dostali, a řešily jsme otázky. Ano, měly jsme domluvený rozhovor s nimi na osmou hodinu večer. Po zvukovce.
Kolem půl 6 jsme tedy vyjížděly, z Instagramu už bylo jasné, že tam chlapy byli.

Reckless Love s českou vlajkou

No a teď přijde na řadu cesta. Když jsme se s Joan vymotaly z města, tak jsme jely pořád ( až na malý výjimky) rovně. Možná to bylo jedině dobře. Určitě totiž všichni znáte moc dobře českou tmu, "úplnou" tmu. Ale něco vám povim. Úplná česká tma není úplně finská. Tam, když jedete v noci, tak nevidíte ani půl metru před auto. Už i motor se vám zdá ve tmě. Oni jsou asi na to zvyklý, protože kolem projelo pár aut, a ty to prosvištěli.

Hessu Maxx (bubeník)

Další, na co jsme si musely dávat pozor byli soby. Víte, jak na českých silnicích bývají značky s jelenem? Tak tam je totéž se soby. Bohužel jsme žádného nepotkaly, ale Joan asi byla ráda.

Dorazily jsme na místo asi v půl osmé, Reckless už zkoušeli zvuk. Tak jsme šly dovnitř, byl to jakýsi bar. Začaly jsme se vyptávat, jestli o rozhovoru ví. Věděli, přesně v osm nastoupili a čekali na naše otázky. Musím zpětně říct, že jsme se jich ptaly vážně na trapárny, ale šlověk se učí za pochodu. Ještě pro mě tam byla obří jazyková bariéra, Joan to zvládala líp. Tímto bych chtěla Joan poděkovat (protože vím, že to čte) za svou sobotní trpělivost. ( Rozhovor s kapelou najdete ZDE.

Byla jsem domluvená, že rozhovor nepřesáhne 20min., což jsme nepřesáhly. Kluci poděkovali a zmizeli v tour buse. Ani jsme se jich nestačily zeptat, v kolik začíná dnešní koncert. Zaplatila jsem lístky a čekaly jsme...čekaly jsme...a zase. Joan se pak zeptala barmana, v kolik to začíná a málem jí šlehlo. Jeho odpověď zněla v jednu. Chtěla, abych šla vrátit lístky, jestli to půjde, ale já jsem nechtěla. Přece když už jsme byly tam. Jasně, chápu jí, byla unavená a to jí ještě čekala cesta zpátky. Však jí nikdo nebránil, aby si ustlala v autě.

Jalle Verne (basa), Pepé (kytara), Olli Herman (zpěv)

Začaly jsme se tam bavit s různými finskými fanoušky, aby nám to rychleji uteklo. Musím pochválit Finy, jak umí anglicky. Taky bych tak chtěla umět. Asi dvě hodiny před samotným koncertem jsme se přesunuli k pódiu, aby zbylo místo. Byla jsem u vytržení. Čekání bylo fakt moc dlouhý. Tak jsme začaly blbnout. Balily jsme se o klucích z kapely a o tom, co by kdyby,... řeknu vám, s Joan jsou některé chvíle utrpěním pro nás obě, ale ten večer jsme se dobře bavily. Nejlepší bylo, asi půl hodiny před koncertem, Hessu Maxx dal na Instagram fotku, jak se těší na show. Já jsem mu pod tu fotku připsala, aby se šel bavit s námi. Nečekala jsem nic, jen z dlouhé chvíle. Hessu přišel asi za 5 minut!!!! Fakt netuším, jestli mlj komentář četl, ale... sakra, prostě.

Koncert byl snad ještě lepší než den před tím v Tampere, Reckless se na nás pořád koukali, Olli Herman dokonce něco řekl do mikrofonu a směřoval to na nás. Pak Pepé chtěl, abychom zazpívaly, ale to jsme obě rezolutně odmítly ( třeba příště :D ), tak se toho ujmula nějaká další fans.
Koncert skončil, my jsme jim pak ještě poděkovaly za rozhovor, vyfotily se a jely domů, protože cesta byla daleka.