Podzimní splín

Skoro na mě padl splín a tak je třeba, abych se vypsala. I proto tak nerada podzim, kromě toho je ráno zima, odpoledne hic a člověk prostě neví, jak se má obléct.

Víte, před jedenácti měsíci jsem ztratila "kamarádku", ne nebojte, neumřela....Ale pro mě už tu není. Skončilo to tripem do Finska (proto jsem o Finsku přestala psát, protože to bylo zkrátka moc čerstvé. Ale do této překrásné země jsem se vrátila, ta za nic nemůže).

Ne že bych neměla jiný kamarád(k)y, ale ona byla....

Scene, Santa Cruz a Reckless Love. Vídeň.

Tak jsem odletěla z Anglie a ve středu 16. března jsem odjížděla busem z Prahy do Vídně, abych zase navštívila "mé staré známé". Bylo tu však něco nového a to, že do Vídně spolu se mnou jeho asi tak tisíc jedna Čecháčků. Do Brna jsem přijela s Nikitou, a v Brně se k nám ještě připojili Radim s Lenkou. Když jsme dorazili konečně ke klubu Szene asi kolem třetí, kupodivu tam ještě nestál ani bus. Tak jsme se rozešli na jídlo na hlavní. Vrátili jsme se asi tak za hodinu, bus už tam stál, dokonce vyložený, a slyšeli jsme zvukovku. Postupně si tam Middy, Hessu a Johnny chodili dávat čouda. Když jsme se vrátili z jídla, stála tam jedna fanynka s rodiči, ta hned, že se s nimi vyfotí. Říkala jsem si v duchu, že ještě bude času. Najednou z klubu vylezl Archie.

Rockingham

Čekání na bus

Psal se březen, 12 den. My s Barčou jsme se chystaly do Nottinghamu, na náš poslední anglický koncert...s mým kufrem, jelikož jsem druhý den ráno odlítala do ČR. Protože v jakýmsi nákupním centru měla být i autogramiáda, překecala jsem Báru, abychom jely dřív. No jo, jenže .... dřív jsme nemohly, jelikož nám to ujelo. Tak jsme 2 hodiny pily kafe na autobusovým nádraží v Leedsu.

Když jsme se tam konečně dorazily, neměly jsme ani šajna, kde do prkýnka jsme. Bára mi ještě říkala: "Hele, tady jsou úschovny zavazadel, nechceš si tam ten kufr strčit??". Já jsem rezolutně odmítla, bůh ví, co by se s ním stalo. Spoléhala jsem na úmluvu s tour manažerem. Bloudily jsme asi hodinu (cesta tam trvá max tak 25min), nejhorší bylo, že jsme věděly, že tam někde to je, chodily jsme ulici pod klubem, nad klubem, vedle klubu, ale nemohly jsme trefit to správné místo.

Manchesterská Gorilla

Protože já chodím na koncerty opravdu brzy, vydala jsem se do Manchesteru ve dvě, abych tam ve tři byla, našla klub a vyčkávala. Trošku bloudění, ale ani ne za půl hodinky stál klub Gorilla přede mnou. Vlastně to chtěla náhoda, motala jsem se kolem klubu a v tom zpoza rohu vylezl Olli. Jen jsem šla za ním, a doufala, že nejde třeba do hotelu, haha.

Co jsem netušila je, že klub funguje jako normální restaurace, večer jako bar a ještě je tam vchod do klubu, kde tento památeční den vystupovali Reckless Love a Santa Cruz. Sháněla jsem se po lístcích, které jsem sice měla zaplacené, ale k vyzvednutí až na místě. Kasa byla zavřená. Tak jsem vešla do restaurace a hned na proti dveřím kdo jiný než... Santa! Snažila jsem se tam nedívat a vyřídit ty lístky, jenže chtě nechte, dřív nebo později jsem se musela otočit a čelit jim. Když jsem nepochodila (řekli mi, že o lístcích vůbec nic neví), otočila jsem se a setkala jsem se s pohledem Archieovým. Tak jsem ho neslyšně pozdravila a šla na čerstvý vzduch. Asi po minutě vyšel jejich dvorní fotograf a zapálil si.

Leeds, aneb Reckless Cruz Tour začíná

Archie z Leedsu

Když jsem přijela po všech mých nemožných strastech do Anglie, nemohla jsem se dočkat dnešního dne. Totiž dne, kdy zjistim, jestli si mě Reckless guys pamatují. Vůbec jsem něvěděla, jestli po koncertě vylezou, na jak dlouho a taky jsem byla zvědavá na Santa Cruz. Ale abych nepředbíhala.

Bydlela jsem společně s Taavim, Estonec, který se snaží prorazit jako herec a režisér. Byli jsme domluveni s Barčou, že se ve tři sejdeme u Primárku v obchodním centru a půjdeme ke klubu. Klasicky, Barča přišla asi o půl hodiny později, nebrala mi telefon. Na to si nikdy asi nezvyknu. Každopádně, vyrazili jsme se klubu, vůbec jsem netušila, kudy se tam jde, ale Taavi nás vedl.

Middy v Leedsu

Dorazili jsme tam kolem čtvrté a žádné fans tam ještě nebyli a klub byl zavřený. Naproti přes ulici stál majestátný hotel a tak jsme tipovali, že Reckless Cruz budou asi tam. Neuplynulo 15 minut, a já jsem zůstala stát, Taavi si něco datloval do mobilu, Barča kouřila a byla otočená ke mně a já stála a koukala, nebyla jsem schopná ji něco říct. Až když jsem se vzpamatovala, říkam: "No, víte... tam šel Archie a koukal se sem...šel do toho hotelu". Bára z toho byla celá u vytržení a skoro nadávala, proč jsem do ní nekopla. Já bych kopla, ale... prostě zkrat. O chvíli tam šli ještě Middy s Johnnym, ty se nedívali, ale Bára už je viděla. Po chvíli šel kolem ještě Taz, ale teď to radši obešel a šel od nás dál. Buď mu kluci řekli, že tam už čekáme, nebo by nějaký zmatený.

Escape The Fate?? Ne, raději Like A Storm!

K Vánocům jsem dostala lístek na Escape The Fate, ale víte, nechtěla jsem tam jít kvůli nim, ale kvůli předkapelám, konkrétně Like a Storm a Fearless Vampire Killers. Ty jsem znala už když jsme byly s Joanie naposledy ve Vídni. Ani se mi na ně moc nechtělo, když byl ten den, dokonce jsem uvažovala, že prodám lístek, ale... naštěstí jsem to neudělala.

Byla jsem domluvená s Barčou, že se tam sejdu s ní, takže jsem byla v pohodě, nebudu tam sama. Nějak extra jsem se neoblíkala, tak jako normálně chodím, vůbec mi na tom nezáleželo (kéž bych taková byla na každým koncertě :D uvidíme na Reckless Cruz Tour :D ). Přišla jsem před Futurum v půl čtvrté a tam nikdo. Zdálo se mi to podezřelé, protože od šesti měli otvírat klub. Naštěstí se zanedlouho zjevily dvě slečny. Zeptala jsem se, jestli jdou taky na koncert a tak jsme tam seděly spolu, byli to dvě ségry Anna a Pavla. Přinesly červené víno a kolu, tak mě nemusely dvakrát pobízet, abych pila s nimi. Bohužel jsem ten den vůbec nejedla a víno jsem si dávala samotný. Chyba no... :D

Za nedlouho nám víno došlo a tak jsme šly s Pájou k Větvím pro další. Zatím se tam ještě objevil Michal a Líza, takže tam byla docela dobrá parta. Když jsme došly s Pájou zpátky, začalo se nám oběma chtít na záchod. Dveře do klubu byly otevřené a já, posilněná vínem jsem se teda rozhodla, že to risknu a půjdu na záchod do klubu. Co, kdyžtak mě max. vyhodí. Vyšla jsem s Pájou, která chtěla taky. A kupodivu nás nikdo nezastavil, že tam nemáme co dělat. Dobrý vědět. Mezitím někdy došla Barča.

Jakeovo narozeninová párty

Začnu tím, že vám přestavím Jake. Je to nadaný sebevědomý mladý muzikant, který ví, co chce a jde za tím přes překážky. Každý rok pořádá na své narozeniny koncert. Svůj s Nasty Ratz, kterým dělá frontmana, plus letos tam byli Lili Vilit, The Drops a DeCold.

Do CrossClubu jsme přišly s mojí věrnou a k nezaplacení kámoškou Barčou. Hrála zrovna první kapela, The Drops. Bylo to takový nic moc, ale aspoň jsme se stačily rozkoukat a zjistit, že si nemáme kam sednout, až já jsem objevila pár míst, jenže... týpek seděl a kolem byly prázdné sedačky. Zajistila jsem nám tedy místa, s tím, že pokud přijdou jeho kámoši, uvolníme to.

Za chvíli se objevil jeden, byl mi odněkud povědomý, ale sakra... odkud? Začala jsem projíždět FB a kapely, který znám, konkrétně ToneHanter a Hairy Groupies. Nebyl členem ale věděla jsem, že ho prostě odněkud znám. Svěřila jsem se s tím Barče a odešla na záchod. Poté, co jsem se vrátila mi řekla, že se jmenuje Vojta a je tatér. A já si myslela, že je to muzikant. Pustila jsem to teda k vodě, tatéry neznám. Ale zkoušela jsem, jestli ho neznám proto, že se objevuje na akcích, kam chodím. Prý někam moc nechodí. Tak jsem to vzdala úplně.

Den 3.: Kankaanpää

Po té, co jsme se vzbudily z nočního dobrodružství jsme začaly řešit plány na dnešek. Chtěly jsme jet do Kankaanpää na další koncert té samé kapely, problém byl, že jsme neměly auto a Tampere od Kankaanpää je takových 85km. Paulina, hostmother Joan, nám přislíbila auto jen pod podmínkou, že Harri, její muž, vymění letní gumy za zimní. Tak jsme apelovaly na Harriho, aby je vyměnil. Mezitím jsme na českou vlajku udělaly nápis "RECKLESS LOVE", aby to Reckless chlapi dostali, a řešily jsme otázky. Ano, měly jsme domluvený rozhovor s nimi na osmou hodinu večer. Po zvukovce.
Kolem půl 6 jsme tedy vyjížděly, z Instagramu už bylo jasné, že tam chlapy byli.

Reckless Love s českou vlajkou

No a teď přijde na řadu cesta. Když jsme se s Joan vymotaly z města, tak jsme jely pořád ( až na malý výjimky) rovně. Možná to bylo jedině dobře. Určitě totiž všichni znáte moc dobře českou tmu, "úplnou" tmu. Ale něco vám povim. Úplná česká tma není úplně finská. Tam, když jedete v noci, tak nevidíte ani půl metru před auto. Už i motor se vám zdá ve tmě. Oni jsou asi na to zvyklý, protože kolem projelo pár aut, a ty to prosvištěli.

Zn.: Přátelství nad zlato

Možná to znáte.... máte přítele, občas proběhne nějaká hádka, ale jinak je vše ok, bavíte se, máte společné zájmy, společně jezdíte na výlety. Postupem času se hádky začnou stupňovat, až se vlastně vůbec nebavíte, ale jen se hádáte, nebo se bojíte něco říct, aby zase z toho nebyla hádka.... A v duchu si říkáte, že to vlastně nemáte vůbec zapotřebí. Ale stále v tom přátelství zůstáváte.... kvůli starým časům a... co kdyby to zase někdy bylo dobrý?

Veřte mi. Nebude. Budete se akorát trápit a nasírat čím dál tím víc.

Nikdy jsem neměla nějakou kupu přátel. Vždycky mi stačilo jen pár lidí. Ale chtěla jsem, aby ke mně byli upřímní. Nelhali mi, a neroznášeli o mně tlachy, když se zrovna nebavíme. Asi jsem toho chtěla moc. Ale já stále věřím, že jednou na takový přátele narazím. Na takový, který jsou opravdový. Ptáte se mě, co to je, opravdový přítel?? Ten, který nemusí mít vždy pravdu. Ten, který vás utěší, když budete potřebovat, když zrovna nebudete mít náladu. Ten, se kterým máte společný zážitky. Ten, se kterým plánujete. Ten, který se vůči vám loajální. Ten, který vám neubližuje. Ten, který vás dokáže podržet, ať už děláte cokoliv, a je jedno, v jakým je rozpoložení. Ten, který se dokáže omluvit, ne jen přecházet. Ten, který vás nebude ponižovat.

A tak jsem přišla o dalšího přítele, ale.... myslím, že svítá na lepší časy. A ne, není to záplata.

Den 2.: Prohlídka města a večer koncert

Bylo 13. listopadu, probudila jsem se do mrazivého rána a v baráku ani noha. Věděla jsem, že Joan šla s malým Oivou (zdravím Olivo!) na hudebku a co nevidět se vrátí, takže jsem se šla zatím umýt. Když jsem dosnídala, vypravili jsme se obhlídnout město. Popravdě? I Ostrava je lepší. Bylo to průmyslové město, bez náměstí. Bylo chladný, nehostinný.

S Pepém

S Hessu Maxxem

Když jsme se vrátili zpět, začaly jsme se připravovat na večer. Sprcha, nalíčit, obléct, a zase jsme šly do víru velkoměsta. Nejdřív jsme se však sešly kamarádkami od Joan, aby jsme trochu popily, než půjdem do klubu. Daly jsme si obě Dr. Feelgoodh, myslím, že to bylo tequila s Jackem a cola. Jako nemusím to mít znova. Zůstaly jsme asi hodinu, než jsme vyrazily ke klubu, do toho začalo pršet. Nevím proč, ale my s Joan na to máme štěstí. Buď je klendra, nebo prší. Chtěly po nás občanky, což... nechápu, protože koncert začínal chvíli po půlnoci (je to tam normální). Klub to byl malý, a podium snad ještě menší. Stala jsem v první řadě a když se Olli (zpěvák Reckless Love) přiblížil, že stál přede mnou, viděla jsem opravdu všechno. Takže jsme si stačily všimnout, že má vyoperovaný slepák a má strie. A pro fanoušky ( spíš fanynky) Olliho. Neholí se. Dobrý vědět ne? Byly jsme tak blízko! Vedle mě stála jedna, mohlo jí být tak 30. Za prvý do mě pořád hustila něco finsky, za druhé na mě furt hmatala, a za třetí, to, co dělala klukům? Jakmile se přiblížil Olli, nebo Pepé, začala jim "oblejzat" nohy, jako, i stehna a...no, nebylo to příjemné mě, a ani jim. Olli už měl toho dost. Ale nic jí neřekl. Možná, kdyby koncert byl delší.

Po koncertě jsme se samozřejmě s nimi vyfotily a tradá, domů. Chlapi šli teda ještě na afterparty, ale oni jsou zvyklí, že koncert začíná až po půlnoci, ne jak my, chuděry.


!!!VIDEO JE NA FB FAN PAGE KAPELY!!! Omlouvám se ža ten rachot tam! :) Enjoy it!!

Den 1.: Trip do Finska

Mám kamarádku.
Mám kamarádku, která se rozhodla podniknout výzkumnou misi jako au-pair do průmyslového města Tampere (ve Finsku). Byla tam 3 měsíce, když jsme naplánovaly můj výlet za ní. Těšila jsem se, i když jsem věděla, že když se budu příliš těšit, vždycky se něco po...kazí.

Taky že MÁLEM jo! Přijedu si takhle na Vaškovo letiště, vyřídím odbavení a čekám. Čekám. Čekám... Stále čekám. Prohlížím si lidi. Lidi si prohlížejí mě. Mám na všechno dost času. Ažm i málem ulítlo letadlo!!! Ano, prošvihla jsem "bórding tájm" a tak tak, že jsem to stihla. Volali mě dokonce i rozhlasem. Ne, nechci se domýšlet, co by se stalo, kdyby na mě to letadlo nepočkalo.

"Ahoj, hele, víš, co teď dělám?? Ne ne, nesedim v letadle. Koukám se na něj se země!!! Vždycky jsem chtěla vidět, jak moje letadlo odlétá."

Čeká na mě vlak, ale že by i letadlo? Nemyslím si.

No, každopádně, byla jsem na palubě. Psal se rok 2015, a bylo to 12. listopadu.