Manchesterská Gorilla

Protože já chodím na koncerty opravdu brzy, vydala jsem se do Manchesteru ve dvě, abych tam ve tři byla, našla klub a vyčkávala. Trošku bloudění, ale ani ne za půl hodinky stál klub Gorilla přede mnou. Vlastně to chtěla náhoda, motala jsem se kolem klubu a v tom zpoza rohu vylezl Olli. Jen jsem šla za ním, a doufala, že nejde třeba do hotelu, haha.

Co jsem netušila je, že klub funguje jako normální restaurace, večer jako bar a ještě je tam vchod do klubu, kde tento památeční den vystupovali Reckless Love a Santa Cruz. Sháněla jsem se po lístcích, které jsem sice měla zaplacené, ale k vyzvednutí až na místě. Kasa byla zavřená. Tak jsem vešla do restaurace a hned na proti dveřím kdo jiný než... Santa! Snažila jsem se tam nedívat a vyřídit ty lístky, jenže chtě nechte, dřív nebo později jsem se musela otočit a čelit jim. Když jsem nepochodila (řekli mi, že o lístcích vůbec nic neví), otočila jsem se a setkala jsem se s pohledem Archieovým. Tak jsem ho neslyšně pozdravila a šla na čerstvý vzduch. Asi po minutě vyšel jejich dvorní fotograf a zapálil si.

Čekání na Reckless Love

Hezky jsme si popovídali, on dokouřil a já šla zpátky do restaurace čelit Santům. Jmenoval se Lars. Naštěstí už tam nebyli a tak jsem si v klidu mohla dát něco k pití, aniž by mě někdo rušil. Čekala jsem na Báru, která přijela asi v půl osmé večerní, kdy já už jsem byla v klubu a držela jí místo. Jenže protože ona to nemohla najít, vyběhla jsem ven a doprovodila jsem jí ke klubu. Po cestě jsme potkaly Hessuho a tak má štěstí, že nás pozdravil.  Pustili nás zpátky a čekaly jsme.

Chvíli před tím, než začali Santa hrát, Barča si skočila na záchod, jenže v tu chvíli začalo hrát intro a tak pravděpodobně byla celá zmatená a když vyšla ze záchoda, vůbec nevěděla, kudy přišla a tak vlezla klukům do backstage, haha. Zrovna se objímali a Archie řekl: "Tohle je backstage!" vysmátej jako lečo. Nevím, jak se dostala zpátky tak rychle, ale když skončilo intro, byla už zase v první řadě. Zvuk byl lepší než v Leedsu, jak u Santa tak u Reckless. Zase jsme se museli dřepnout při 666 Feet Under, Arttu byl zase až moc živý, Middy zase až moc šílený, Johny jakbysmet.

Archie Cruz

Po deseti kouscích je vystřídali Reckless s trošku klidnější hudbou. Nevím proč, ale byla jsem na šesti koncertech při tomhle tour a vždycky měli Santa příšerný zvuk, ale u Reckless byl zvuk v dobrý kvalitě. A není to tím, že jsem Santa skoro neznala.

Zase jsem stála na Jalleho straně a tak jsem měla docela výhled, ale po chvíli mi přišlo blbý se na něj pořád koukat, tak jsem koukala skrz Olliho na Pepého. Myslím, že oba z mých pohledů byli nesvý, ale já z jejich taky!

Olli Herman

Poté, co skončili a rozsvítilo se, asi tak 80% fans hned odešla. Nechápala jsem. Proč? Copak nechtějí fotku, nebo podpis? Jenže záhy jsem pochopila, i tento klub se asi tak po půl hodině zavíral, Topi, pán prodávající merch začal uklízet. Bylo mu jedno, že někteří si chtějí ještě nakoupit (třeba já a Bára). Totiž jsme čekaly na fotku Santa. A Reckless se neukázali, ale to chápu, šli se usušit, umýt, najíst. Když nás vyhodily, šly jsme před tourbus, čekat na Reckless. S Bárou jsme začaly uvažovat, že prubneme ještě Nottingham, jenže problém byl, že já jsem druhý den ráno po Nottinghamu měla odlétat a teď co s kufrem? Když vylezli z tourbusu Johny s Middym a nikdo se jim nevědoval, šla jsem očíhnout situaci, šla jsem se jich obyčejně zeptat, jestli by mi ten kufr nevzali do busu přes show v Nottinghamu. No, přiznávám, není to normální žádost, haha. Když jsem přednesla otázku, Johny se zhrozil: "No ale my hned potom odjíždíme do Švýcarska!!" Middy se málem zadusil kouřem a my s Bárou na něj taky koukaly jak na vola. Ano, do Švajcu sice měli jet, ale před tím měli dva dny volna, haha.

Každopádně řekli, že o tom oni nerozhodují, že musíme za tour manažerem. Tak jo. Mezí tím se to tam vylidnilo, kluci zalezli a my čekali snad hodinu na toho týpka s žlutými brýlemi a s bradkou, jak nám bylo řečeno. Vůbec nevím, jak se jmenoval. Čekání nás otrávilo, ale nakonec vylezl, řekly jsme mu, co chceme a on bez zaváhání souhlasil. Skoro jako by to šlo jedním uchem tam, druhým vzápětí ven. Když jsme to vyřídily, šly jsme ještě na chvíli do Gorilly, než zavřou a pak do Mekáče. V Mekáči jsme potkaly dva borce, co taky byli na koncertě. Byli pěkní, jako asi každý, kdo poslouchá tuhle muziku. Ale o tom až příště.
Servus