Je to asi dva roky zpátky, kdy jsem je začala poslouchat, ale ne nijak výrazně. Když oznámili tour a jedním z míst, kde je možnost je potkat, byla Praha, nebylo co řešit. Asi týden před osudným dnem jsem si o nich něco početla na internetu a nestačila jsem se divit. Od roku 2005 jsem poslouchala Tokio Hotel, byla jsem do nich totálně zažraná a nic kromě nich pro mě neexistovalo. Což jsem zjistila včera byla obrovská chyba, jak jinak by mi mohlo ujít, že se jinde rozvíjí jiná mnohem talentovanější kapela, která si na nic nehraje, která je neskonale vděčná fanouškům a jsou normální? Kluci z TH jsou starší než Kissin' Dynamite, ale hrají zhruba stejně dlouho, proto je srovnávám.
Jasně, není tak "slavná" jako již zmiňovaný Tokio Hotel, ale je otázka - stojí o to? Kissin' Dynamite hrají v klubech (jasně, pár festivalů se taky zúčastnili), kde je blíž k fanouškům. Jak už jsem na začátku řekla, jsou neskonale milý, TALENTOVANÝ, a dokážou to pořádně rozjet.
Teď k samotnému koncertu - první tři písničky kapela hrála bez přestávky, ale pak zpěvák se Hannes Braun představil fanouškům. Říkal, že budou hrát celé dvě hodiny, protože už je to dlouho, co tu byli (4 roky), že mají co dohánět. Musím říct, že když jsem dvě hodiny skandovala na amerických KISS, ke konci už mě to kapánek nudilo. Ale chlapci z KD? Dvě hodiny a já pořád neměla dost.
Zahráli téměř celé nové album, takže tam nechyběly songy jako Generation Goodbye (myslím, že ta byla první, ale ruku do ohně bych za to nedala), Hashtag your life, Under friendly fire, She came She saw (moje oblíbená), a klasicky Ticket to paradise, I will be King, Money, sex & power a DNA. Zkrátka hráli toho moc. Fanoušci byli skvělý, celý koncert odzpívali se zpěvákem, a že nás teda bylo slyšet.
Bylo to zkrátka neskutečné. Zpěvák Braun kolikrát ukazoval, jak mu stojí chlupy na rukou. Prej to vážně nečekal a jsme nejúžasnější fans za celé tohle tour, i než Němci. Nevím proč, ale já věřím tomu, že to neříká všude. Když poprvé odešli, volali jsme je zpátky, možná tak 5 minut a nepolevovali jsme. Když odešli podruhé, ani se jim nechtělo z pódia.
Nečekalo se na ně dlouho, a už se bavili s fanoušky, dávali podpisy, úsměv od ucha k uchu, fotili se, povídali si a zůstali tam tak dlouho, dokud v klubu byli fanoušci.
Věřím, že zase za nějaký ten rok přijedou. A já jsem dost šílená na to, abych na ně šla znova. Protože tohle se nezažívá každý den.
